Včera jsem se byl podívat na inscenaci divadla Pod Palmovkou Ubohý vrah. Hru napsal Pavel Kohout na motivy povídky Leonida N. Andrejeva, která nese název Rozum. Musím říct, že jsem již dlouho neviděl tak dobrou hru. Divák je uveden do prostoru psychiatrické léčebny, kde se připravuje jakási divadelní hra. Že bude mít zřejmě terapeutický význam se dovídáme, když na jeviště vstoupí lékař (René Přibyl). S sebou přivádí skupinku lidí, která se uvolila, že bude hrát v tomto divadelním kusu. Nemocným, kterému má toto vše pomoci, je Keržencev (skvělý Jiří Langmajer). Ten začíná rozehrávat příběh svého života. Ve hře jsou tak dvě roviny a divák musí být na pozoru a sledovat, kdy Keržencev pouze hraje a kdy se ​vrací​ zpět do psychiatrické léčebny. Nechci převyprávět detailně celý příběh, protože bych případné budoucí diváky připravil o mnohá překvapení. Ale alespoň zevrubně to udělat musím, abych vysvětlil, co se mi na hře tak líbilo. Keržencev se zamiloval do Taťány (Klára Issová), která jeho lásku neopětuje a on zatouží po pomstě. V rámci svého geniálního plánu zintrikuje námluvy mezi Taťánou a svým přítelem Saveljovem (Boris Rösner). Proti jeho plánu se však do sebe oba lidé zamilují a Keržencev tak prohrává. Vidiny na pomstu se nevzdává a po několika neúspěšných (ale důvtipných :-) pokusech se rozhodne Saveljova zabít. Keržencev, Saveljov i Táťána hrají v jedné herecké společnosti. Keržencev si pro vraždu vybírá inscenaci Hamleta konkrétně scénu, kdy Hamlet (on sám) probodne Polonia (Saveljov). Ve hře je tak i třetí ​divadelní rovina​. Herci teď přeskakují z jedné hry do druhé (z Hamleta do hry o Keržencevově životě a do reality nebo rovnou vynechají prostřední článek, atd). Mohlo by se zdát , že se děj stane nepřehledným, ale tady se ukázala Kohoutova vypravěčská schopnost. Divák se záměrně ztrácí jen na chviličku, ale hned vzápětí už chápe, ve které rovině​hře se to vlastně nachází. Finále je naprosto úžasné, všechny nezodpovězené otázky, které si divák kladl se vysvětlí způsobem, který by asi málokterý z přítomných čekal. Keržencev se snaží dokázat, že je geniální vrah a šílenství jen předstírá, lékař je opačného názoru. Kdo má vlastně pravdu​na to už se budete muset podívat sami :-) Táta mi s úsměvem řekl, když jsme odcházeli z divadla, že Rusové neumí napsat jednoduchou hru. Něco na tom bude, tady je však ta složitost právě to nejhezčí. Nevím ale jestli je to zásluha Andejeva nebo Kohoutova. Spíš bych se přikláněl k druhé možnosti. Tato hra o hře o hře je jedinou českou hrou která kdy byla uvedena na Broadwayi. Myslím, že právem. P.S. Tenhle článek jsem psal dvakrát, protože máma vyhodila pojistky a já to pochopitelně neměl uložený​