Ještě jedna věc mě dneska vytočila. Nechápu, jak se do odborného textu, vysokoškolských skript, můžou dostat homonymní formulace. Konkrétně - Speciální patologie II. díl, Praha 1997, strana 64: „Onemocnění malých dětí se někdy vyskytují v malých epidemiích a propuknutí renálních příznaků předchází o několik dnů akutní onemocnění se zvracením a průjmy, často krvavými.“ Jasně, můžu si přeci z kontextu domyslet, co je dřív, jestli renální příznaky nebo průjmy. Ale pro jistotu je o několik odstavců dál petitem: „V řadě případů, zejména při hromadném výskytu, kdy HUS obvykle navazuje na průjmové onemocnění, jde o předchozí infekci typem Escherichia Coli enterohaemorhagica 0157.“ Poznámka na poslední stránce obálky, že „Tato publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou.“ suše konstatuje fakt, který je zřejmý každému, kdo se na chvíli začte. Je třeba zajímavé pozorovat, že se kolektiv autorů neshodl, jak se píše slovo "difúze". Narazil jsem i na případ, kdy se popisovaná nemoc v jediném odstavci změní v úplně jinou. Několik stránek z prvního dílu je vys ázen o něj ak ta khle. Hypertextové odkazy na mnoha místech odkazují na "adresu" "viz str. 000". A tak dále. Ale zpět k ledvinám. Nejen, že ten text je velmi obtížný (ani ne tím, jak je to složité, ale tím, jak je napsaný), ale navíc špatně uspořádaný. Sáhodlouze se řeší, co je jasné nebo zbytečné, aby se pak na pár řádcích petitu odbylo to, co je důležité a podstatou celé jedné otázky. Ti, které patologie teprve čeká, se mají na co těšit. Kapitola o ledvinách je ve skriptech ta nejhorší. Ale i ostatní si dokážu představit lépe. Proč třeba z některého textu můžu dělat výpisky tak jak čtu a v jiném často musím škrtat to, co jsem si poznamenal na základě následující věty? Když jsem já psal nějakou seminárku nebo referát, vždycky jsem se snažil, aby každá věta byla přímočará, precizní, jasná a tak srozumitelná, aby ji nebylo třeba číst pětkrát po sobě. Ale jak vidno, ne každý na své čtenáře myslí.