Byl jsem ještě v druháku na gymplu (1997), když na naší fakultě jedna studentka navštěvovala přednášky z patologie. Chodila na ně velice poctivě, prý s diktafonem a s nevídanou pečlivostí psala poznámky. A nenechala si je jen pro sebe. Podělila se o ně se svými spolužáky. A protože to byly poznámky více než povedené, psané úhledným písmem vlastním jen pečlivým studentkám s diktafonem, spolužáci se podělili s mladšími. A tak to chodí až dodnes - učím se z nich i já. Ze studentky patologie je dnes už jistě paní doktorka někde kolem první atestace nebo možná na mateřské. Ale tuší vůbec, jak se její dílo rozšířilo? Každopádně jí patří dík za kus práce, který už pomohl mnoha studentům. I pro mě je to cenný pramen informací.