Nechci se přidávat k davům publicistů komentujících nedávnou spanilou jízdu Jana Pavla II. po Slovensku, ale myslím, že by mělo zaznít pár vět, které ještě nazazněly. Za prvé: nechci se nějak navážet do církve či papeže, ale očima medika mi papež přijde objektivně hodně nemocný - mám obdiv k jeho odvaze stát se tím, čím je, v době, kterou prošel, ale dnes už to je jen biologický preparát převážený v zdobeném křesle. Evidentně se mu třesou ruce, velmi špatně artikuluje a má nejspíše Parkinsonovu chorobu. Je mi ho líto a přijde mi, že je církev nesoudná k jeho věku a možnostem. Za druhé: s bratrem z recese razíme takovou (pravda hodně nadnesenou) konspirační teorii, že papež už dávno zemřel, ale jisté konzervativní vládnoucí kruhy ve Vatikánu mají zájem na udržování iluze jeho existence, skrz kterou se jim církev snadno ovládá a ony mohou zůstat ve skrytu. Zjednodušeně - papež je na dálkové ovládání, ale je dosti poruchový, takže občas hodně špatně mluví, občas je v opravě, takže se nemůže účastnit mše a někdy je třeba ho řádně promazat. Teď zbývá už jen zjistit, kdo tahá za drátky... To je jasný úkol přesně pro Martina Tomsu nebo plukovníka Colomba.