Stres ve zkouškovym mě vždycky dost stimuluje a inspiruje. Před biochemií a fyziologií ze mě díky tomu v jednom kuse padaly haiku. Stačilo sednout nad knihu, pak se otráveně podívat z okna, povolit uzdu fantazii a úspěch byl téměř zaručen. Můžete si přečíst to, co se mi povedlo dokončit. Teď, když není žádný tlak a v klidu se můžu soustředit na co chci, najednou to není tak jednoduché. A jestli se vám to nelíbí, udělejte si tenhle test inteligence [g- space.rnails.cz/quiz.htm] ! Myšlenky bloudí vysoko nad hlavou mohou jít stranou? Mrak pluje nebem jak koráb širým mořem není cesty zpět. Do jezera skok olše šumí na břehu tak po celý rok. Tramvaj přecpaná v zácpě uvízla z rána buď litována. Pach potu se lne, dveře se zavírají, tak hrůzně to zní. Můra za oknem bzučí, přilétla v noci popřát dobrý den. Měsíc zapadá za kopcem naproti nám. Noční zahrada. Veslař na řece pluje svižně, podívej! Už je převrhlej. Haiku nezbedná, slabiky tančí čile, svázaná chvíle. Má milá paní, rušíš mě v rozjímání. Dost povídání. Na prvním řádku... Už je pryč! Říct to aspoň na třetím řádku. Zapomínání. Užívej jak lék, mírně. Pij ho po kapkách. Motýl a štěstí mají tajnou dohodu, jak přelstít náhodu. Požírač tvých snů mele jako stroj, chladně a neúnavně. Tajná řeč mraků věští roky štěstí, dřív však schytáš pěstí. Chuť dívčích rtů lahodná po malinách snad po prázdninách. Stopy života neúprosně ryté v tvář tvoří svatozář. Komár krev sosá, mrška hladová, bzučí než padne rosa. Kočka co mluví mi radí moudře: hochu, na každém šprochu... Lišaj smrtihlav vloudil se svíčce v plamen tou září zmámen.