Několik haiku

Stres ve zkouškovym mě vždycky dost stimuluje a inspiruje. Před biochemií a fyziologií ze mě díky tomu v jednom kuse padaly haiku. Stačilo sednout nad knihu, pak se otráveně podívat z okna, povolit uzdu fantazii a úspěch byl téměř zaručen. Můžete si přečíst to, co se mi povedlo dokončit. Teď, když není žádný tlak a v klidu se můžu soustředit na co chci, najednou to není tak jednoduché.

A jestli se vám to nelíbí, udělejte si tenhle test inteligence!

Myšlenky bloudí
vysoko nad hlavou
mohou jít stranou?

Mrak pluje nebem
jak koráb širým mořem
není cesty zpět.

Do jezera skok
olše šumí na břehu
tak po celý rok.

Tramvaj přecpaná
v zácpě uvízla z rána
buď litována.

Pach potu se lne,
dveře se zavírají,
tak hrůzně to zní.

Můra za oknem
bzučí, přilétla v noci
popřát dobrý den.

Měsíc zapadá
za kopcem naproti nám.
Noční zahrada.

Veslař na řece
pluje svižně, podívej!
Už je převrhlej.

Haiku nezbedná,
slabiky tančí čile,
svázaná chvíle.

Má milá paní,
rušíš mě v rozjímání.
Dost povídání.

Na prvním řádku...
Už je pryč! Říct to aspoň
na třetím řádku.

Zapomínání.
Užívej jak lék, mírně.
Pij ho po kapkách.

Motýl a štěstí
mají tajnou dohodu,
jak přelstít náhodu.

Požírač tvých snů
mele jako stroj, chladně
a neúnavně.

Tajná řeč mraků
věští roky štěstí, dřív
však schytáš pěstí.

Chuť dívčích rtů
lahodná po malinách
snad po prázdninách.

Stopy života
neúprosně ryté v tvář
tvoří svatozář.

Komár krev sosá,
mrška hladová, bzučí
než padne rosa.

Kočka co mluví
mi radí moudře: hochu,
na každém šprochu...

Lišaj smrtihlav
vloudil se svíčce v plamen
tou září zmámen.