Včera večer přjela ke mně domů Rybička. Rozhodl jsem se tedy, že ukuchtím něco vynikajícího. Vzal jsem do ruky kuchařku a hledal, které jídlo by bylo nejvhodnější. Věděl jsem dopředu, že to bude nějaké maso, protože maso je maso a maso dělá chlapa. Nakonec jsem narazil na kuře s ananasem a loupanými mandlemi. Mohl jsem vybírat i z náročnějších receptů, ale jsem přece jen sváteční kuchař a na bifteky jsem si netroufal (šance, že to zkazím veliká a maso drahé). Šel jsem tedy nakoupit ingredience. Jelikož nechodím příliš často nakupovat a vyznám se maximálně v cenách alkoholu, myslel jsem, že celý nákup splaším do 150 CZK. Poněkud podhodnocená cena. Jen samotná kuřecí prsa stála 120,-. Když jsem stál u pokladny, v košíku bílé víno, kuřecí prsíčka, ananasový a jahodový kompot, krokety a mandle, muselo být každé prodavačce jasné, že se chystá něco velkého. Chyběly už jen podvazky. Doma jsem strávil celé odpoledne smažením masa, sekáním mandlí, a balením úhledných alobalových balíčků. Má hlavní starost byla, abych něco nespálil. Kuchařky jsou totiž strašně ošidné knihy. Věty jako: "krátce osmahněte", "poprašte moukou", mě dovádí k šílenství. Autoři evidentně nepočítají se širokým spektrem čtenářů, protože jinak by si uvědomili, že co čtenář, to jiná životní zkušenost. Slovo krátký má například jiný význam pro Rusa nebo Američana v porovnání třeba s Lichnštejncem. Nakonec jsem si ale řekl, že se není čeho bát. V záloze je přece sekaná od babičky, kterou už nějaký pátek držím zavřenou na mrazáku! Nicméně večeře dopala dobře. Péťe prý chutnalo až na to, že jsem maso zapomněl osolit. Když jsem jí vysvětlil, že to v kuchařce nestálo, začala se smát (doteď nevím proč...). Ihned jsem se začal chlubit, co jsem byl schopen na čundru s Davidem vytvořit za kulinářská kouzla . Dnes k večeři byla další pochoutka. Vynikající sekaná z mrazáku. Chudák Péťa ale ještě netuší, že už nic jiného než další sekanou neuvidí...