Kamarád mi poslal osobitý pohled na jaro. Nevím, zda to míní a cítí vážně, každopádně jsem neodolala, abych vám ho nezprostředkovala. Já osobně mám radši zimu, zvlášť když je krajina /nechce se mi přímo říkat nepořádek/ maskována bílou peřinou, já se nemohu dočkat až vyrazím na běžky, ve vzduchu visí duch Vánoc, všechno se čančá do kýčovitých světýlek, vytahují se zaprášené desky s koledami...ale dost, blíží se Velikonoce - pro mě narozdíl od Vánoc pěkně "sadistický" a ne zrovna oblíbený svátek, začínají vylézat mouchy a komáři, vím, zní to cinicky nezmiňovat na prvním místě voňavé a barevně rozkvetlé jaro v rozpuku, slunce, teplo a lásku, ale až si přečtete celý článek....uznáte, že proti němu jsem prostě "břídil". Tak za chvíli tu máme jaro. Slunce svítí, květiny rozkvétají a pod nohama nám křupají mrtvá ptáčátka, čerstvě vypadlá z hnízd. Větve stromu a zkažené potraviny na našem balkoně se zelenají. Vstříc slunci vylétají ze smrdutých popelnic chuchvalce mladičkých much, aby oslavily nejkrásnější čas roku a porozhlédly se po chutném výkalu. Většina lidí jaro miluje. Člověka fascinuje probouzející se příroda, a tak na oslavu jejího znovuzrození oškube keře zlatého deště, vytrhá ze země sněženky, bledule, oláme větvičky stromů, nařeže je a hodí do vázy s chlorovanou vodou. Zvláštní oblibě se těší rozkošně chlupaté kočičky, které za účelem zkrášlení svého příbytku uzurpuje zimou vyhladovělým včelám a připravuje je tak o první možnost obživy. Symbolem jara jsou bezesporu chlupatá žluťoučká kuřátka, nemotorně se batolící v zelené trávě. Člověk jim ovšem nedá příležitost k vylíhnutí, protože slepice připraví o možnost sexuálního života separací od kohouta. Na velikonoce jim navíc sebere vejce, uvaří neoplodněná kuřátka natvrdo a za pomoci chemických sloučenin jejich rakvičky obleče do barev, které slepice určitě původně neměly v úmyslu. Pak orve vrby a z jejich proutků uplete pomlázky, které lze zakoupit u starých babek na trhu mezi paneláky za 25Kč za kus. Ušetří se tak spousta času, který se dá strávit doma u televize. Obarvená vejce následně přecházejí do vlastnictví žen, zatímco pomlázky do vlastnictví mužů. Zvláštní je, že vejce mohou podle tradice přejít z vlastnictví žen do vlastnictví mužů za pomoci mírného fyzického násilí s použitím pomlázky, zatímco metoda pro transfer pomlázek do vlastnictví žen podle tradice neexistuje. Na závěr nutno poznamenat, že v poslední době člověk dává před skutečnými, přednost vajíčkům čokoládovým. Zvláště pak, pokud v sobě skrývají nějakou plastikovou ohavnost, ručně kolorovanou levnou asijskou pracovní silou. Nedílnou součástí jara jsou také koťátka. Kočky, vylákané teplou frontou, si v nočních ulicích zadělávají na mladé, kterými nás pak někdy uprostřed května potěší. Koťátka vypadají jako droboučká, roztomilá a bezmocná klubíčka a člověk se nad nimi mnohdy rozněžní natolik, že mu dá i několik hodin přemáhání, než je v zájmu přirozeného výběru druhu utopí. Topení koťátek je možno chápat jako součást velkolepého jarního úklidu, kdy se člověk zbavuje nepotřebných krámů. Poctivé hospodyňky oloupou z dětských židlí zaschlé žvýkačky a vyluxují pavouky, umyjí okna, naleští linoleum, zametou a ze skříní vyhodí oděvy, které jsou jim už malé. Vysokoškolští studenti si na kolejích otevřou okno a vynesou koš. Programátoři si rukávem otřou obrazovku monitoru. Obrovskou změnu zažívají na jaře lavičky v parku. Zatímco přes noc skýtají lože bezdomovcům, které teplo vyhnalo z kanálu a zatuchlých nádražních čekáren, přes den jsou zpovědnicí milencům, kteří se na nich objímají a mužská část do nich v záchvatu lásky ryje kosočtverce.