Louceni s univerzitou

Louceni obecne je pekne svinstvo, udrzet slzy neni kolikrat zas tak lehke a tak pri studentskem pruvodu, o kterem jsem psal vcera, muzete mezi studenty poslednich rocniku videt nekolik ubrecenych tvari. Ted nemluvim o te holce, ktera s naprosto ubrecenou tvari rikala, ze vzdycky kdyz pije, tak je ji smutno a breci. Poradil jsem ji, at pije vic a rozchlasta to.

Mluvim o tom, ze pro tyto lidi za 2 tydny skonci neco, co prozivali nekolik let a kde spolecne se svymi kamarady zazili spousty veci. Kdyz opustite stredni skolu, loucite se take s kamarady, ale vite, ze ziji ve stejnem meste a ze neni problem je videt, navic jdete zase do dalsi skoly, kdyz vsak opustite univerzitu, vite, ze uz to takove nikdy nebude, kamaradi se vam rozlezou po celem svete a vy uz pravdepodobne nikdy nebudete tak lehkomyslne zaspavat dulezita jednani, po prokalene noci.

Muj portugalsky spolubydlici, ktery letos konci rikal, ze kdyz se mu vsichni ti lide podepisovali na tricko, mel na krajicku. Louceni neni vubec pekna vec.