Když jsem psal Reportáž psanou ve frontě [denicek.net/index.php Action=Comment&RecordId=493] , ani mě nenapadlo, že se den na to budu koukat na dokument o Fučíkovi. Byl velice zajívavý a poskytl i hodnotnější informace, než že Julius Fučík byl největší hrdnina své rodné KSČ. Konečně jsem se dozvěděl, jak to s ním bylo. Julius Fučík byl zapojen do protifašistického odboje a když na jedno setkání odbojářů vtrhlo Gestapo, nedokázal střílet na jeho příslušníky a nakonec zabít i sebe, čímž porušil jedno ze základních pravidel odboje. Ve vězení (na Pankráci) nevydržel mučení a nátlak a mluvil. Ne ale přímo, hrál s Gestapem "hru", že jim říkal to, co "už stejně věděli" nebo to aspoň měl v úmyslu. Nicméně se neubránil prořeknutím, která zavinila zatýkání a popravy dalších lidí. Svoje chyby si uvědomoval a také jich litoval. Na cele psal Reportáž psanou na oprátce, která byla na lístcích papíru pašována ven. Je koncipována jako velké dílo s analogiemi z Bible a mýtických výjevů. Je pravděpodobně psána s úmyslem vstoupit do dějin a zajistit si nesmrtelnost. To se také podařilo. Komunisté udělali z Fučíka mýtus. Napomohli si také tím, že z Reportáže vypustili několikastránkovou pasáž ze závěru díla, kde se přiznává, že promluvil a s Gestapem spolupracoval. Ten úsek, i když je krátký, zcela mění kvality knihy a posouvá jí do jiné roviny. V upravené verzi byla přeložena do mnoha jazyků a dočkala se celkem 320 vydání. Jazyky, do kterých ještě nebyla přeložena byly aktivně vyhledávány a tak ještě dnes existují takové, do kterých je jediná kniha přeložená z češtiny právě Reportáž psaná na oprátce. V dokumentu vedle jiných, mnohem zajímavějších lidí (nemůžu je všechny zmínit, bylo by to na dlouho), vystupovala RSDr., na mou duši odporná ženská, která v jakémsi ústavu spravovala sbírku vydání Reportáže a usmívala se nad tím, že jim chybí etiopské vydání ze sklonku 80. let. Kovaná byla tak, že 50. léta pro ni zdaleka neskončila. Celý dokument vyzněl, že sporné momenty jsou tři. První, když při zatýkání nestřílel, ač jasně měl. To mu velice vytýká jediná žijící svědkyně a kolegyně z odboje, která na to má právo. Druhý je ten, že Gestapu po mučení podlehl, což mu odpustili i mnozí ti, jejichž zatčení/popravu tím přímo zavinil (ne už třeba manželka jednoho takového). A do třetice, jaký mýtus a jakého hrdinu z něj udělala KSČ, ač ničím výjimečný nebyl, nedělal nic víc než mnoho jiných odbojářů, z nichž spousta bezejmenných bylo statečnějších. Jen napsal knihu a tu si ještě režim podle potřeby přizpůsobil. Pozn.: "Lidé, mám vás rád, bděte!" je závěrečný motiv Reportáže psané na oprátce.
Komentáře
Ale to, že ho komunisti využili pro svou propagandu, není jeho chyba. Byl to asi prostě člověk, který se nějakým způsobem podílel na odboji a pak o tom napsal. Komunismus potřeboval hrdiny - mučedníky tím spíš, že komunistickej odboj byl ten nejzbabělejší. Vždyť na začátku okupace byl s náckama jedna ruka a proti začal vystupovat až koncem války, když už SSSR a Němci netáhli za jeden provaz a bylo jasné, jak to tady dopadne. Takže bych řekl, že Fučík v tom je nevinně. Nebyl to hrdina, ale bůhví, jak bych se v jeho situaci zachoval já.
V bodě tři v tom je nevinně, s tím souhlasím. V bodě dva se o tom dá diskutovat, chápat a odpouštět mu, ale v bodě jedna udělal jasnou chybu v činnosti, do které se dal ze svého rozhodnutí. Tak to aspoň řikla ta paní, kolegyně s odboje, která na rozdíl od všech ostatních jako jediná přežila. A já jí věřím. Kdyby střílel, bylo v konečném výsledku obětí mnohem méně. Takže v něčem je nevinně, v něčem ne.
Že komunistický odboj byl zbabělý, je naprostá hloupost. Že komunisté proti nacistům nevystupovali v době německo- sovětského paktu, nebylo způsobeno jejich zbabělostí, ale poslušností své ideologii. Od okamžiku, kdy nacisté napadli Sovětský svaz, se pro ně vše změnilo a od té doby se chovali statečně, ačkoliv nemohli předvídat, jak to dopadne. Podle kritického vydání Reportáže nebylo nikdy prokázáno, že by někdo byl zatčen Fučíkovou vinou. Naopak může být věrohodné, že Fučík svým dodatečným rozhodnutím vypovídat - nikoliv pod vlivem mučení - odvrátil nebezpečí od lidí jako byl Neumann či Olbracht. Co se týče střílení - kdyby střílel, třeba by nepřežila ani ta jedna. Fučík patrně věřil v dřívější konec války, a pak jeho úvaha, že je lepší, když někdo přežije, byla rozumná. JN
To, co jste napsal o statecnosti komunistickeho odboje zni logicky a zrejme na tom bude hodne pravdy. Ja koneckoncu komunisticky odboj ale nekritizoval a sam moc dalsich informaci nemam, tak dobra. Nesouhlasim s vami ale v otazce strileni/nestrileni. Podle me je totiz irelevantni, kdy Fucik (nebo kdokoliv jiny) cekal konec valky! Paklize se vede odboj, vede se (stejne jako valka) podle jistych pravidel, ktera je treba dodrzovat. Neprijmam ani argument, ze kdyby strilel, neprezila by mozna ani ona svedkyne, ktera ho za nestrileni kritizovala. Ona de facto v tu chvili pocitala s tim, ze zemre a ve filmu mluvila v tom smyslu, ze by radeji zemrela, kdyby tim mohla zabranit tomu, co nasledovalo. A to je prave to, co Fucik udelat mel a neudelal. Neni dulezite z jakeho duvodu a v co doufal, proste neudelal. Cesta do pekel byva casto dlazdena dobrymi umysly, jak tam take zaznelo... Jiste, po bitve je kazdy general, ale tady je zrejme, kdo porusil pravidla. Ani to, ze Fucik mozna (jakkoliv je to prokazatelne) odvratil nebezpeci od Olbrachta nebo Neumanna, neni myslim opravneny argument. Ve valce snad muzete pocitat, kolik padne generalu a kolik vojinu a muzete snad obetovat sto vojinu za jednoho generala. Ale preci se neda takto kalkulovat, jestli gestapo dostane Frantu a Pepu nebo Olbrachta a Neumanna. Fucik mel urcite velke dilema, ktere mu nikdo nemuze zavidet, ale v prvni rade se do nej vubec nemel dostat.
Myslim, ze to ze nestrilel, neni o poruseni pravidel, ale o "nedostatecnych vstupnich psychologickych testech". Nekdo proste ma na to, aby ve chvili kdy mu jde o krk skosnul sam sebe a sebral s sebou jeste par nacku a nekdo na to nema a zkameni. Takze je otazka, jestli to je jeho vina, nebo je to normalni vlastnost. Nevim sice uplne presne jak to zatykani probihalo, ale treba to tak byt mohlo. S tim, ze nekdo je min dulezitej a nekdo vic, tak takhle to halt je. Je to tak vsude a musi se s tim pocitat. To neni otazka moralky, ale strategie a taktiky, mozna taky kamaradstvi. Nechci se teda stavet za nebo proti Fucikovi (nemam dost podkladu), ale v obecny rovine s tebou Davide moc souhlasit nemuzu. Navic mucenim dosahnes vetsinou cehokoli - i toho, ze se priznas, ze patris na opratku...