Mám letenku, mám ubytování, od kámoše mám zajištěnou pomoc na letišti v Portu, přesto se nervozitou klepu jak ratlík. Vím, že ještě musím zajistit x věcí a pracovní dny, po které budu v Praze se už zle krátí. Na uklidněnou si sjíždím na netu fotky pláží Aveira, ale na klidu mi nepřidává, když najdu fotky pobřeží upatlaného od ropy z ztroskotání tankeru v roce 1999. No možná je můj dnešní stav dán především tím, že je mi dost blbě ze včerejší kalby s kámošema. A nejhorší na tom všem je, že za chvíli jdu asi na další.