Z F.L. Věka jsem viděl jen dva díly, ale za to ty poslední, když jede do Prahy na korunovaci. A můžu vám říct, že dneska to na Hradě vypadalo úplně stejně. Ta fronta byla vidět už ze Staroměstský. A je mnohem delší, než se na první pohled zdá. S úderem deváté hodiny se pohnula, k mému překvapení docela rychle. Pak se to ale nějak zaseklo. Naštěstí jsem měl noviny. Umím je nazpaměť. Dobře mě také bavila ženská, která se vrhala na všechny lahve od Coly (i ty v koších) a sbírala kupóny do nějaké soutěže. Znám všechny melodie mobilních telefonů, které existujou. Konečně na nádvoří. Déšť, vítr, zima. S vidinou brzkého konce se to ale dalo vydržet. Za další hodinku se dostávám k bráně do Starého královského paláce. Šok. Fronta tam ještě nekončí, naopak, líně se točí kolem celého dvora. Mám už zkušenosti a tak to přesně odhaduju na další hodinu. Aspoň že už svítí sluníčko. Pak už jen nutná bezpečnostní prohlídka a šup ke klenotům. Hermelín, Koruna, Jablko, Žezlo, Kříž, Svatováclavský meč. Ve vitríně od Gočára. Hm, pěkný. Déle než půl minuty vás tam nenechaj. V dalších místnostech jsou ještě nějaké prezentace z dataprojektoru a videoprojekce. Můžete si koupit pohled (ten mám), knížku nebo miniaturní Klenotíčky. To je celý. Stejně je to zvláštní. Kvůli několika sekundám koukání na klenoty, které tak dobře znáte z obrázků stojíte skoro čtyři hodiny ve frontě. Je to tvrdý, ale asi je to dobře, že je to taková vzácnost, kterou nemůže vidět každý. Rada pro holky: Je výhodné počkat s těhotenstvím na další expozici - budete mít přednost. Na cestě zpátky mě napadlo, že bych se ještě mohl využít příležitosti, že jsem tam sám a podívat do Obrazárny Pražského hradu, kam se mnou stejně nikdy nikdo nechtěl. Je tam Tizian, Veronese, Rubens, Brandl a další. Ale jsou tam sami, v Obrazárně ani živáčka. Kdyby tam otvíraly jednou za deset let, je fronta až na Žižkov. Takhle jim tam snad za celý rok nepřijde tolik lidí, co na Klenoty za jediný den.