Taky máte člověka, před kterým vždycky vypadáte jako idiot a je to tím horší, čím víc se snažíte z toho vyjít dobře? Tím mým je ten, přes kterého jsem připojený na net. Nedařilo se, už když jsme se viděli poprvé. Šel jsem se za ním podívat, jak to připojneí vlastně funguje. Zazvonil jsem a on mi do mluvítka řekl, ať počkám dole. Chtěl jsem mu vyjít vstříc, aby neusel chodit ze schodů a tak jsem přesto šel nahoru. Nemohl jsem ho najít a když jsem zas sešel dolů, zjistil jsem, že se záhadně odněkud vynořil. Ukazoval mi vše na notebooku s takovym tim divnym joystickem v klávasnici. Zacházel jsem s tím prvně v životě a tak mi to vůbec nešlo. Takže trapasy hned dva. Od té doby jsme spolu několikrát mluvili po ICQ a pokaždé jsem z toho vyšel jako naprostá guma. Třeba včera jsem mu potřeboval poslat výpis z DOSového okna. To bylo nejdřív moc malé, takže ten výpis nahoře mizel. Ten text což šlo až po zmáčknutí ikonky, o jejíž existenci jsem před tím vůbec nevěděl. Než se to všechno podařilo, musel mi chudák radit takový věci jako "máš tam lištu", "Ctrl-C, Ctrl-V". Vypadal jsem jako někdo, kdo v životě PC neviděl a i jsem si tak připadal. To nepočítám všechny ty stupidní otázky, co jsem se ho zeptal... Vůbec by to všechno bylo na mnohem delší vyprávění!