Jak jsem sebou seknul, aneb zkusenost z druhe strany

Ve stredu rano jsem sel jako obvykle do Santa Casa podivat se na srdecni katetrizaci. Byl jsem trochu unaveny, ale nijak extremne. V 9.00 prisel prvni pacient a ja jsem zacal citit, ze neco neni v poradku. Zacalo mi byt nevolno, tak jsem si povolil vestu chranici pred RTG zarenim. Za chvili jsem pochopil, o co se asi jedna. Chtel jsem pobliz stojici sestre rict, ze si potrebuju sednout, ale k tomu uz nedoslo.

Dale uz si pamatuji jen krasny sen o horach a loukach, ma jehoz konci se nade mnou sklani asi deset lidi a jeden z nich mi sviti baterkou do oka. Chvili jsem premyslel, kde jsem a pak jsem vse pochopil. Dal jsem vsem okolo na srozumnenou, ze uz jsem zase pri sobe. Odvezli me na jednotku intenzivni pece, natocili EKG, napichli infuzi a udelali CT hlavy. Kdyz uz jsem byl uplne orientovan dr. Hugo mi rekl, jak se vsechno sebehlo.

Nejdriv se me zepal, jestli me neboli na hrudi. Kdyz dostal zapornou odpoved, podivil se a rekl, ze srdecni masaz provadel opravdu vsi silou. To jsem se zase podivil ja, protoze jsem myslel, ze jsem pouze jednoduse omdlel. Pry jsem hlavou urazil knoflik u dveri a druhou ranu jsem chytil o zem. To vse i pres snahu sestricky me nejak zachytit. Kdyz se vsichni kolem shlukli, videli, ze mam mydriazu (rozsirene zornicky) a nemohli nahmatat puls. Proto zacali se srdecni masazi. Navic jsem byl dost spasticky, coz si ja pamatuji jako pocit, ze neco velmi silne sviram v pesti.

Na JIP jsem pobyl pres noc a dnes rano me pustili. Vsichni se ke mne chovali moc hezky a navstivili me snad vsichni kamaradi, doktori, sestricky a sekretarky, ktere tady znam. A tak nakonec nejvetsim utpenim, se kterym jsem se musel vyporadat, bylo vyrizovani pojisteni. Neni to nic prijemneho uradovat, kdyz vam zrovna neni uplne nejlepe. Nakonec se ale vse vyresilo.

Cely muj pripad byl uzavren jako neurokardioggeni synkopa s velkou bradykardii., tzn. ztrata vedomi s velmi nizkou tepovou frekvenci. Proto si vsichni nejdriv mysleli, ze mam srdecni zastavu. Duvodem bylo pravdepodobne to, ze tu preci jen ziju o neco iintenzivneji nez doma (chci vsechno videt, vsude byt) a hlavne nedostatek tekutin. Je fakt, ze se tady zrovna neprepijim. A tak to ted dohanim.

Mam tedy zkusenost, jake je to byt v Brazilii pacientem. Jelikoz jsem si pro sve vystoupeni vybral to nejlepsi mozne misto - oddeleni kardiologie a mozna proto, ze jsem lezel na soukrome klinice, nebyla to zkusenost vubec spatna. Ale opakovat to uz nehodlam.