Jak jsem se nechal pohřbít zaživa

Slunečné ráno jednoho jarního dne. Baron pro mě přišel se dvěma chlapíkama, které jsem nikdy před tím nepotkal.

- Nechcete si to ještě rozmyslet, pane? Teď máte poslední možnost, pak už couvnout nepůjde.
- Ne, už jsem se rozhodl, odvětil jsem.

Šli jsme dlouhou chodbou až ke dvěřím, které vedly přímo na dvůr. U vykopané jámy netrpělivě postával hlouček lidí. Někteří z nich určitě byli novináři.

- Je ta díra dost hluboká? Snažil jsme se nepřesvědčivě machrovat.
- Přesně dva a půl metru, pane. Řekl se silným ruským přízvukem ten hubenější z těch dvou, co nás doprovázeli.

Rakev už byla připravená.

- Běžte s tím EKG do háje, odbyl jsem doktora. Abych udělal dojem na všchny přítomné.

Přece se nenechám šmírovat i ve vlastním hrobě. Hlavě jsem chtěl ale skrýt, jak mi buší srdce. Nejmíň 150. Pomalu jsem si lehal do tý dřevěný bedny, která teď měla být mým domovem a snažil se vypadat naprosto klidně, jako že to se mnou vubec nic nedělá. Ale dělalo, to vám potvrdí každej, kdo se už nechal zakopat dva metry hluboko v bedně z tenký překližky z Hornbachu, kterou mu večer před tim stloukli dva ožralí Ukrajinci. Aspoň polštářek mi sem mohli přichystat, debilové.

- Už žádné rozhovory, už žádné rozhovory, odháněla ochranka pisálka z bulvárního plátku. Ne, v žádném případě, mistr se potřebuje koncentrovat.

Koncentrovat, koncentrovat... Kdyby tak tušili, na co myslim. Přikryli víko a začali ho zatloukat. Bušení kladiva mi lezlo na nervy, jak jsem z toho byl podrážděnej. Pak už jenom tma. Spustili rakev dolu a začali mě zasypávat bagrem Caterpillar. Tak to nebyl zrovna nejlepší nápad. Slyšel jsem, jak dřevo skřípe a praská. Jestli je ještě napadne udusat to pneumatickym kladivem, můžu to zabalit rovnou.

Pak najednou ticho. Co teď? Musim se nějak uklidnit. Musim. Snažil jsem se nemyslet na nic, potlačit všechny obrazy před očima, zastavit všechny myšlenky a brát je jednu po druhé a postupně je zpomalovat. Zpomalovat co nejvíc to jde, protože tady se každá minuta povleče jako hodina a každá hodina jako den. Takže se mám na co těšit. Kurva, zapomněl jsem si hodinky na nočním stolku. Co teď?