Jak jsem se naučil mít rád spam

Od té doby, co používám zbrusu nový freemail od jedné renomované zahraniční firmy na vyhledávání, mám radost z každého nového spamu, který mi ve schránce skončí. Všechny totiž, až na ojedinělé výjimky, padají do speciální složky, která jim náleží a já se těmi fantastickými nabídkami nemusím zabývat. Když nechci.

Kochám se vítězstvím nad nevyžádanou poštou, která se na serverech domácí provenience panovačně roztahovala v inboxu. Úplně slyším to tiché lup - lup - lup se kterým spamfiltr zachycuje nežádoucí materiál a odkládá ho do třicetidenní fronty na křemíkové peklo. Vychutnávám si to prásk - prásk - prásk, se kterým jsou Viagry na jedné hromadě s Rolexkama a záhadnými nabídkami z Ruska (azbuku neumím) vyklápěny do nenávratna, (skoro všechny) nepřečteny.

Ale ze všeho nejraději mám ty spamy, které do inboxu přeci jen proklouznou. Budí ve mně jistý respekt. Jejich odesílatel prokázal určitou dávku vtipu, inteligence a vynalézavosti, když se přes to síto dokázal propašovat. To si zaslouží pozornost - poznej svého nepřítele. A já toho nepřítele občas, dalo by se říct, podrobně studuji. Obsesivně se v něm šťourám. Nabídku databáze se 4 miliony domén jsem nikdy před tím nedostal. Obyčejné Rolexky jsou proti tomu trochu nuda, ne? A co třeba recepty na léky for freee? Z on-line lékárny, která offfers the best prices?

Opájím se nakonec pocitem vítězství, když jedním kliknutím spamera udám a můžu si říct - tady jsi skončil, hochu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Kdo se ale opravdu bude smát naposled? S jakým trikem přijdou příště? No, jsem na to zvědavý a už se na ty vyčůrané finty těším ;-)