I matfyzáci mají své idoly

Včera byl v Modré posluchárně, kde máme každé úterý filmáč, rozruch. Před naším promítáním tam totiž měli přednášku matfyzáci. A ne jen tak ledajakou. Na jaké téma a kdo byl přednášející zač se mi bohužel nepodařilo zjistit, ale bylo to pozoruhodné. Byl to host ze zahraničí, vypadal jak jogínský guru nebo vědec z 19. století. Vlasy všude kolem hlavy, plnovous až na prsa.

Když s přednáškou skončil, nadšení matfyzáků neznalo mezí. Ne, že by zatleskali, když je profesor tak nadchnul a pokojně se rozešli. Oni se kolem něj seběhli a... Ne, nezačli klást doplňující dotazy, ale začali vytahovat trička, památníčky, čtverečkované papíry a vubec všechny možné podložky vhodné pro autogram. V chumlu to určitě byla mela, ale nakonec se dostalo na všechny. Dokonce ani nikdo nerozsypal igelitku s učebnicema.

Určitě to byla skutečná hvězda matematického nebo fyzikálního nebe. A je fakt, že kdybych někdy potkal Jamese Watsona nebo Francise Cricka, asi bych také neodolal a o památku si řekl.