Za všechno stejně může TV, počítač a dementní rodiče, který se svejm dětem nevěnujou. Dneska jsem byl smutnej, nasranej a ještě ke všemu unavenej. Zachladil jsem ošetřovatelství a šel až na anglinu užít si hodinu a půl koncentrovaný nudy. Hrůza. Pak jsem si U Vojáka přečetl noviny a to mě dorazilo. Masakr v Německu, 8000 dětskejch mozků z II. války ve sklepě ve vídni, sebevražda na Libeňskym mostě... s tou mojí dnešní náladou to na mě nějak dolehlo a bylo mi ještě hůř. Přemohl jsem se a jel na úřad nahlásit ztrátu občanky. Ztrátu, protože se mi nechce s policajtama sepisovat nějaký protokoly, který stejně budou na dvě věci. V autobuse mě napadlo, že jsem dement, že s sebou nenesu rodnej list a pas. Byl jsem připravenej na nějakou brutální frontu, ale žádná tam nebyla. Věnovala se mi krásná, mladá, prsatá úřednice Dana a byla moc milá. Dala mi vyplnit krátkej modrej formulář ne o moc delší než daňový přiznání Pana Profesora a zeptala se máte rodný list nebo pas? Ne, nemám odpověděl jsem. Zavolala si do archivu o moje záznamy. Bleskově jí je přinesly. Ona si porovnala tu fotku co tam maj (bylo mi na ní asi 15!) s mym ksichtem, pochválila mi moje fousy, usmála se, dala mi náhradní doklad a bylo po všem. Během pěti minut, to jsem vážně nečekal. Běhěm odpoledne se mi nálada postupně zlepšovala a teď už je to celkem ok.