Z jiného světa Dnska jsem byl Báře hlídat Eríška. Nejdřív jsme s Bárou trochu tlachali, ale pak nás vypravila a já šel pěkně s kočárkem do Havlíčkových sadů a připadal si jako vzorný tatínek. Vyšplhali jsme se nahoru na Vinohrady a pak se zase spustili dolů ho Vršovic. Na konci Kodaňský nějaká babka vybírala popelnice a když skončila, štrádovala si to proti nám. Už z dálky mžourala do kočárku a snažila se zahlédnout mimčo. - Máte chlapečka, že jo? Najednou na mě. - Hm, Eríška. Já na to. - Tak to vaše paní bude mít ještě holčičku, viďte? - No, možná, ale neni to moje paní... - A vy jdete až na ... (nerozuměl jsem tomu názvu)? - Né, jen na Čechovo náměstí. - Tak to tam máte tři pokoje, že jo? - Né, jen dva, ale velkou kuchyň. - To jste kupovali sami, ten byt? - No sami né, ale já tam nebydlim. - ??? - Já jsem jen přišel na návštěvu. Nashledanou. Ve Vršovicích to totiž žije a je tam super atmosféra. Eríšek naštěstí celou dobu spal. nevim totiž, co bych dělal, kdyby najedou zjistil, že maminka je pryč a on je někde uprostřed města s cizím pánem... Ale probudil se až dlouho potom, co jsme přišli domů. Na Čechově náměstí je Jubilejní kostel milénia sv. Václava, postavený v roce 1930 Gočárem. Když se postavíte nahoru na schody ke dveřím a koukáte na náměstí, pochopíte, co je to funkcionalismus. A když se na něj podíváte, když je večer rozsvícený, zrovna tak. Hrozně se mi ta stavba líbí. Taková jednoduchá, krásná a přitom majestátní... P.S. - Ta babka na fotce, to není ta, kterou jsem potkal, ale je taky dobrá :-)