V diskuzi pod tímto článkem blog.maly.cz/index.php?cmt=331 jsem se vyjádřil na téma děti v homosexuálních rodinách. Protože jsem o tom měl v plánu psát i tady, přepisuji ten komentář. Navazuje na větu: „Ale pokud budou dva chlapi chtít vychovávat společně děti, tak to bude konec civilizace v tom pojetí, jak ji známe.“ Konec civilizace v pojetí, v jakém ji známe jsou podle mého názoru ústavy, kde vyrustají děti, které nemají rodiče. Odcházejí do života sociálně debilní, sotva umějí psát, v 17 letech se léčí jako alkoholici a jejich životním cílem je například dělat uklízečku v hotelu. Kdo se někdy s někým takovým setkal, ví, o čem mluvím. Pro takové děti je miliardkrát lepší vyrůstat v rodině, byť homosexualní, přesto fungující. Dokáže je připravit pro život a na jejich orientaci nic nezmění. A i kdyby - budou mít šanci to někam dotáhnout, něco dokázat, žít kvalitní život, což ústavní výchova rozhodně nezaručuje. Homosexuální rodina jejich vnímání světa atd. pokřiví (pokud - já myslím, že vůvec) rozhodně méně než kojenecký ústav. Je dokázáno, že jedinec v časném dětství potřebuje něco, čemu se říká "love bombing" a je to maminkovské "ťuťuťu, ňuňuňu, ty můj broučku, jak jsme se vyspinkali?". Ale je to důležité i v pozdějším věku. Pokud se to dítěti nedostává - což se právě v ústavech zákonitě dít nemůže - vyrůstá z něj právě ten "sociální debil", který není schopen normálních lidských vztahů a v horším případě je z něj násilník. Proto říkám jednoznačné ANO homosexualním rodinám na úkor devastující ústavní péče.