Fotopíkův asociační autotext IV. - tentokráte o reklamě

Předminulý autotext končil takto:
"Osedláváme se sami svými bezbřehými (prodejci umně indukovanými) sny o lepším životě, šťastnějším bytí a blahobytnějším světě. Naším jařmem je vlastní touha."
Je tudíž jasné, že jsem si tím v zápalu hanozpěvu vystavěl odrazový můstek k nesmlouvavé šipce do rejdiště reklamy.

Nechci tu vzbuzovat dojem technokratického propagandofila, ale musím se svěřit, že mě reklama fascinuje a jsem dalek toho, jí odsuzovat. Rád bych ale také napsal, co si popravdě a bez vytáček myslím, že reklama přesně je a jakou funkci plní v soudobé společnosti. Nechci tu vypadat ani jako nějaký šosácký staromilec (jako formulační slovotepec jsem se již slušně etabloval...), ale přiznávám, že ač mě reklama fascinuje, jsem velmi silně přesvědčen o tvrzení, že reklama urychluje sebestředný blábolivý rej ozubených kol spotřebně-exploatačního světonázoru (kdyžtak použijte Webster's Dictionary :)). Co tím myslím? Vysvětlím vám to teď nejprve historicky a vztáhnu to k dějinným událostem, které znáte. Takže:
* Víte proč vlastně došlo ke druhé světové válce?? Protože Německo bylo v krizi, kam jej dohnala světová hospodářská krize a neúnosné reparace vůči vítězným mocnostem z první světové války, takže všude panovala chudoba a monstrózní nezaměstnanost. Hitler nabídl lidem práci, průmyslu zakázky a zemi naději.
* Proč tedy došlo k první světové? Protože Německo a Rakousko chtěly iniciovat revizi rozdělení světa, neboť se cítily ošizeny při rozdělování kolonií - nic na ně nevyzbylo, ač se považovaly za velmoci.
* Proč se jim tedy zachtělo kolonií? Protože hlavním smyslem kolonií byly dvě funkce - kolonie sloužily jako zdroje lidí, nerostného bohatství, surovin a zároveň fungovaly jako odbytiště (tj. místo, kde se dají prodat přebytečné produkty vygenerované ekonomikou mateřské země).
* Proč vlastně došlo ke světové hospodářské krizi? Protože ekonomiky kapitalistických zemí vyráběly produkty, které neměl kdo koupit, takže firmy vlastně vyráběly na sklad. Došlo ke krachu mnoha firem a národních ekonomik, inflace se vyšplhala do gigantických výšin, lidé přicházeli o peníze a makléři skákali z oken. Nabízí se otázka, proč nedošlo ke krizi již dříve. Důvod je prostý - nadprodukce domácích ekonomik byla spolykána relativně bezednou jámou koloniálních odbytišť, takže ke krizi (která poukázala na neúnosnost slepého zvyšování produkce) došlo díky tomu o trochu později.

Teď se jistě už sami sebe ptáte: Jak v tomhle všem sakra figuruje reklama?!
Je to prosté - hlavní funkcí reklamy je vytvářit virtuální poptávku po nových druzích zboží. Vytvářet v nás, ovlivnitelných a nedokonalých človíčcích dojem potřeby daného produktu, i když by po něm teoreticky ani pes neštěkl. Reklama vytváří nová odbytiště v našich myslích. Tohle je princip reklamy. Takže oproti době před hospodářskou krizí se vlastně nic nezměnilo - nadprodukce je dál (Televizní noviny: "Dobré zprávy, americká/česká/německá ekonomika přestala stagnovat a vykazuje růstové tendence..."), jen ke krizi (zatím) nedojde, protože máme dost odbytišť v našem nevědomí a novodobí Kolumbové v reklamních agenturách agilně objevují další a další světadíly našich tužeb a potřeb a mají k tomu celou flotilu nepotopitelných galeon, brigantin a škunerů.

Pokud se říká, že filosofie je matkou všech věd, pak reklama je jejich dcerou - integruje tolik možných oborů lidské činnosti, kolik si jenom vzpomenete. Reklama je všeuměl a pouliční směska, je to de facto formalizovaná propaganda. Využívá znalostí psychologie (jak jinak), sociologie, designu, typografie, estetiky a mnoha dalších. Hodně se debatuje o tom, zda je reklama uměním. V časopise Týden je pravidelná rubrika, kde se ptají každý týden jiné osobnosti (mimochodem, také vám připadá slovo osobnost významově prázdné a mediálně zprofanované?) na stejné otázky. Jedna z otázek zní: Patří reklama do umění? Je to už pár let, co na to někdo (jehož jméno jsem bohužel zapomněl) odvětil: "To si nejsem jist, ale jistě mohu říci, že umění patří do reklamy." Teď to vypadá, jako bych reklamu obdivoval - ale nenechte se mýlit. Reklama je zároveň tím mazadlem, které umožňuje kolům konzumu ruinovat naši planetu. Reklama je neodlučitelnou družkou kapitalistického uspořádání. Reklama pracuje s naší nejtemnější hloubí a modeluje z ní ku prospěchu spotřebnosti naší pitoreskní podobu. Reklama je vlastně najednou poezií i výkřikem do tmy (reklama nás nutí číst mezi řádky, ač se většina sloganů vejde na řádek jeden).

Reklama nám našeptává, že naše blažená budoucnost spočívá ne v být ale v mít, respektive že mít je vlastně schopno nahrazovat být - koupím-li si jogurt, budu spokojený v životě (a to ještě dlouho potom, co ho strávím). Podprahově v nás indukuje prahnutí po lepší budoucností, čímž nás nutí kumulovat komfort, jako prostředek naplnění ideje vlastní dokonalosti. Vštěpuje nám scestné vzorce dosahování spokojenosti a zástupná řešení faktických problémů ("pohoda u stolu nastane nad polévkou od ***"). Reklama maluje na plátno našich snů mámivé obrazy a rozdává cetky výměnou za faktické hodnoty. Umně si hraje se slovíčky a vizuálními vjemy, aby přehodnotila náš systém vnímání a chápání věcí - používá pojmy v nových či zkreslených významech (klasickou ukázkou je menu ve fast-foodech avizované slovem "ušetříte" - ušetříte směšný obolus z kumulativní ceny jednotlivých hrubě předražených položek, pokud si koupíte jen o trochu méně předražené menu; kdybyste si koupili pět celozrnných rohlíků, minerálku a 5dkg kvalitní šunky, najíte se mnohem lépe a zdravěji za třetinovou cenu). Nejhorší je, že reklama je tím hnacím mechanismem nákupu zbytečností, čímž nepřímo způsobuje obezitu populace a kouření cigaret, vytěžování přírodních zdrojů a citovou vyprahlost (tj. rodiče dětem koupí hračky, protože na ně nemají čas). Reklama obleňuje naše kritické myšlení a zkresluje vnímání světa - mladé anorektičky jsou mimo jiné produktem ilusorních standardů krásy diktovaných módním průmyslem a reklamou, honba za obdivem mladosti (z čehož plyne neúcta ke stáří a autoritám a následná morální diskontinuita) je dalším klasickým příkladem. Reklama je příčinou povrchnosti a lhostejnosti současného světa. Reklama je Potěmkinovou vesnicí.

Přesto je reklama jen forma sdělení, ke které si zaslouží chovat obdiv. Reklama má svou vlastní hodnotu a problémem je jen záměr vetkaný do nitek informace, kterou přenáší. Reklamu nelze ani zatratit ani chválit, reklamu lze jen přijmout a zárověň se protí ní obrňovat a chystat se s ní svést jednoho dne boj. Budoucí bitvu mezi nejlepšími přáteli.

Omlouvám se, že jsem se moc rozjel, jenže můj názor je bohužel (jak těm moudřejším již jistě došlo) natolik rozpolcen, že nelze přenést můj dojem z reklamy do čtenářovy mysli v pár řádcích.
Příště bude o významu smrti v životě (v lehké návaznosti na Autotext III. a 1/2)...