Přesně v duchu Jirkova příspěvku k debatě nad prvním dílem jsem se rozhodl myšlenkově navázat na svou asociační "ideorheu" (no není to super, jak i takový pitomý neologismus může znít jako hlubokomyslný filosofický termín?) a pokročit směrem k neprobádaným končinám. Téma náboženství bych již opustil, beztak se k němu někdy v budoucnu jistě kruhem navrátím (mimochodem - znáte tu písničku "Země je kulatá" od Pepy Nosa [nominativ zní Pepa Nos], jak v ní zpívá "kdo jde pořád na východ, dojde na západ"?). Takže, jak jsme zjistili, byl jsem (v kontrastu se svým původním názorem) poučen v tom smyslu, že věřící v našich zeměpisných šířkách jsou ochotni přiznat, že jejich pojetí Boha/boha je anthropomorfní. Nenavážejme se tedy do náboženství - začněme u svého nezpochybnitelného češství. Doufám ale, že i v následující tezi, která je té z autotextu I. strukturálně velmi podobná, jen prokážu svou neznalost věci a bude mi dokázán opak. Myslím si totiž (a docela jsme to rozebrali s bratrem a shodli jsme se), že naše kultura se vytrácí , že ji nahrazujeme externími vlivy a rozpouštíme v amalgámu kulturní pouliční směsi, která se na nás valí zpoza hranic. Že se prostě "amerikanizujeme". Teď mne nechytejte za slovo - nejsem nějaký zarytý antiamerikanista, který hartusí sudlicí jakmile jeho chřípí zachytí sebemenší závan zaoceánského větru (a že jsou to někdy pěkné orkány...) a BigMac je pro něj horší nadávka než "ty Grebeníčku" . Ba naopak, k USA sice mám své výhrady, ale mám tu zemi i docela rád a navážet se do ní za každou cenu mi přijde jako hodně hloupý sport (skoro tak hloupý jako wrestling :-)). Problém je ovšem v tom, že mimo úplně zjevných, kapitalismem implantovaných jevů ( Vánoční humbuk s obézním dědulou exhibujícím na průčelích nákupních center; pochybné známosti ve vratech činžovních domů ve jménu vyšší prodejnosti předražených cyklostylovaných přáníček a plastově srdečných bonboniér v polovině února) sem prosakují tendence skryté, obtížně zachytitelné a uchopitelné, jejichž umnému klamu podlehne i ten nejobezřetnější vlastenec (původně jsem chtěl napsat patriot , ale to bych si už docela podřezal větev...). Naše země a naše kultura je plíživě pohlcována EuroAmerickou kulturní bublinou a i pro ty, kteří si to uvědomují, je prakticky nemožné vysmeknout se z vleku podkorových proudů, které je vhánějí do maelströmu kulturního rozpliznutí. To jest, jsou lidé, kteří jsou radikálně antiameričtí, ale nikdy by nepřiznali, že právě i oni jsou proti svému přesvědčení "amerikanizováni". Možná to vidím moc černě, ale podle mne to tak je... Doufám, že i v tomhle směru mi milý čtenář dokáže, že se mýlím (než mu to v dalším díle argumentačně natřu :-)). Bojím se ale, že se dost shodneme (no, od minula bych se měl asi poučit a nechat si svoje očekávání pro sebe, protože jako prorok bych se asi neuživil, ale tentokrát to ještě risknu). Očekávám a uvítám debatu.