Filmový deníček: resty

Za poslední rok a půl jsem videl spoustu filmů. Nejdřív jsem začal zapomínat obsahy těch méně zajímavých z nich. Teď už začínám zapomínat i názvy a to téměř všechny. Měl bych být důslednější při vedení filmového deníčku a zmínit všechno aspoň krátkou poznámkou. Takže pro začátek doženu resty z několika posledních týdnů:

• Kmotr (The Godfather):Literární legenda od Maria Puza a neméně slavný film od Francise Forda Coppoly. První díl (1972) nemá chybu, druhý (1974) také stojí za podívání. Třetí (1990) už se prý nepovedl a tak si ho nechám ujít, abych si nezkazil dojem z těch předchozích. Co díl, to tří hodiny, ale nuda se nekoná.
• Intacto: I když trochu pochybné, velice originální téma. Příjemná oddechovka. Štěstí, co je to štěstí?
• Lidská skvrna (Human Stain): Anthony Hopkins jako černý - bílý děkan fakulty, který dostal výpověď za pseudorasistickoua poznámku a Nicol Kidmanová jako jeho milenka z řad cleaning managementu. Slušné herecké výkony, scénář přtažený za vlasy.
• Výplata (Paycheck): Dobré oddechové sci-fi. Několik moc pěkných míst, kde se od srdce zasmějete nechtěným vtipům scénaristy, které jsou z filmu asi to nejlepší. Jsem rád, že jsem viděl.
• Samuraj: Tento film s Takeshi Kitanem v hlavni roli a na režisérském křesílku mě docela nadchl. Japonsko, vtipná a dobře odhadnutá stylizace, skvělá kamera. Jo, jo, jo, prostě se mi to líbilo. Snesl bych znovu.
• Dogville: Lars Von Trier zapomněl na Dogma 95 a byl to krok dost zajímavým směrem. Originální zpracování v kulisách-nekulisách, sonda do psychologie uzavřené komunity.
• Adaptace (Adaptation): Až na jeden sporný okamžik výborný film. Jeden z nejlepších za hodně dlouhou dobu. Nicolas Cage se sám se sebou přehání v dvojčecí dvojroli a těžko říct, kdo vyhraje. Pravděpodobně Nicolas Cage. Ale Maryl Streepová nezůstvá o moc pozadu. Skvělý scénář, heroické výkony herců. Vřele doporučuju.
• Casablanca: Klasika. V Adaptaci se tvrdí, že nejlepší scénář, který byl kdy napsaný. A protože jsem zde měl mezeru ve vzdělání, hned mě to donutilo ji napravit. Jestli je to s tím scénářem pravda nevím, ale film se mi líbil a můžu jen potvrdit, že od roku 1942 moc nezestárnul. Ale ze židle mě zas nezvedal.
• Krajina střelců (Open Range): Kevin Costner se vyhoupl do sedla a to neměl dělat. Jediné, co na tomto filmu stojí za to je plakát a prvních 40 minut, které jsou jako jedno velké pohyblivé pozadí do Windows nebo jako reklama na Marlboro.