Včera jsem měl taky trochu časový prostoj který jsem se rozhodl strávit v knihovně, abych si tam v klídku prohlédl 3 knihy o chvíli před tím zakupené v Levných knihách. Sedl jsem si na galerii ke stolku a nemohl přitom přeslechnout rozhovor od vedle. Nemohla ho totiž přeslechnout snad celá knihovna. Holka: Ty jsi mi řekl, že jsem to vynásobila celý dvojkou a přitom to vůbec neni pravda. Kluk: Bla bla bla (mluvil potichu a tak mu nebylo rozumět, navíc ke mně byl zády). Holka: Jo, ale řekl jsi, že by to neudělalo ani dítě ve třetí třídě. Kluk: Bla bla bla H: Ne, ty jsi řekl, že by to neudělal ani malej fakan, kterej neumí počítat. K: Bla bla bla H: To znamená, že si myslíš, že jsem úplně blbá. A s?r?e mě, že si to myslíš. K: Bla bla bla H: Já za to nemůžu, já nesnášim funkce. Mě to nebaví, nezajímá. Poslední věta mi trochu připoměla mě a Elišku na gymplu... V podobném duchu to pokračovalo ještě asi 10 minut. Pak se kluk zvedl, přešel na druhou stranu stolku a něco holce vysvětloval. Pak si zas šel sednout. H: Bla bla bla (teď zas mluvila potichu ona) K: No dobře... H: Bla bla bla K: Jo, jasně, máš pravdu, jo, dobře... H: Bla bla bla K: Tak promiň. (Řekl bych, že mu nejspíš došla trpělivost. Ukecala ho, moudřejší ustoupil.) Pak se zvedla, přešla ke klukovi (takže teď byli zády oba) a aby mohla něco napsat, předklonila se. Sukni de facto neměla a k tomu boty, za který by se nestyděl dřevorubec, kterej jde pokácet deštnej prales. Žádnej úchvatnej pohled na ni nebyl. O to víc musela být odvážná případně o to míň soudná. Představení tím skončilo a já stejně musel odejít