Poslední týden nám doma brousí a lakují parkety. Jelikož máme poměrně malý byt a brousit chceme všechny parkety, stěhujeme nábytek z pokoje do pokoje a žijeme u babičky. Musím uznat, že všechno vypadá moc hezky, ale to stěhování! Proto jsem byl off-line​ Aby toho nebylo málo, malují nám chodby v domě. Snad si vzpomenete na můj zápis před prázdninami [denicek.net/index.php Action=RecordId&RecordId=469] , kdy jsem psal o tom, že probíhá rekonstrukce našeho domu. Když nám oznámili, že bude trvat do konce září, mysleli jsme, že se zbláznili. No a brzy bude prosinec a dům je stále uprostřed rekonstrukce, termín netermín. O dušičkách jsem byl zavzpomínat u hrobů mých dědů. To jsou naštěstí jediní blízcí příbuzní na něž mohu o dušičkách vzpomínat. Když jsem se procházel po Olšanech a po hřbitově v Českých Budějovicích napadlo mě, v jak těsné souvislosti je bydlení lidí s tím, jak jsou pohřbíváni. Na vesnicích, kde jsou samé rodinné domky by nikdy nepostavili kolumbárium. To je doména měst a jejich sídlišť. Když někdo žije celý život v králíkárně (neberte to slovo pejorativně), nevadí mu být v králíkárně pohřben. Když někdo žije celý život v přepychové vile, pravděpodobně si zaplatí za honosnou hrobku. Souvisí to s penězi, s prostorem a tedy s životním stylem. Zkrátka: ​ukaž mi, jak bydlíš a já ti řeknu, jaký budeš mít hrob.​