Dneska jsme na biochemii měli detoxikační praktikum. Celý to spočívalo v tom, že si nejdřív pokusná osoba (Helča) foukla do balonku, pak vypila asi deci vína a po nějaký chvíli foukla znova a balonek překvapivě zezelenal. Pak jsme dopili ty dva litry vína (ne každej, ale dva kruhy dohromady) a šli domů. Paní inženýrka nám taky slibovala nějaký triky, jak voblbnout policajty, ale nestály za moc, takže vás s nima ani nebudu votravovat. Za to včera jsem byl na přednášce o dopingu. To bylo o něco zajímavější. Přednášel Dr. Chlumský z českého antidopingového výboru . Sice zabíhal do zbytečnejch technickejch detailů, ale jinak celkem fajn. Řikal třeba, že nejdřív sportovci na dopingovejch zkouškách močili normálně někde v kabince, ale vochcávali (:-)) to přinesenou močí a tak teď je při tom komisaři natvrdo sledujou. Jenomže se naučili šidit i tohle a to tak, že se hodně napili, takže teď nesmějí od závodu až do kontroly vypít víc než 3 dl tekutin. Problém je, že po výkonu jsou kolikrát dost dehydrovaný a tak trvá i několik hodin, než se jim močák aspoň trochu naplní (minimální množství vzorku je 75 ml). Taky se stávalo, že tam přišli normálně vycévkovaný a napumpovaný "čistou" močí. Když má komisař na něco takovýhleho podezření, normálně ho nechá vymočit ještě jednou. Nejdrsnější ovšem byly nějaký ruský borkyně, který si nosili čistý chcánky v <-> v nějakym plastovym obalu, kterej pak nenápadně roztrhli a tak to vypadalo, jako že čuraj. Jenomže byly uplně demetní a všechny měli moč od jedný osoby, což každej vrátnej z biochemie snadno pozná :-) Jinak doktor Chlumský řikal, že to s tim dopingem neni tak masový, jak to z novin občas vypadá, že kvalitní výkony se daj předvádět i bez toho. Když ale pomyslim třeba na Tour de France, nevim nevim.