Čípky

Přijde chlap do lékárny a říká: "Máte čípky? Tak si je strčte do prdele!" Ale vážně. Včera jsme měli první přednášku z farmakologie. Spousta lidí během ní sice odešla, ale nebyla to zas taková nuda jak jsem čekal, však to celé netrvalo ani hodinu. A hned jsem se dozvěděl jednu zajímavou věc.

Předepsat čípek pacientovi ve Velké Británii je téměř tabu, doktor si to možná může dovolit u malých dětí nebo naopak u hodně starých lidí, ale u ostatních pacientů si ríká o trapné chvíle. Naopak ve Francii se čípky konzumují je velkém, nejvíc v celé Evropě a tím pádem asi i na světě. Co na tom těm anglánům vadí? Řekl bych, že v tom má prsty královna Viktorie. Přitom se ochuzují o tak šikovný způsob aplikace léku.

Je fakt, že já jsem čípky naposledy užíval naposledy jako malý a pak jen jednou na bolest hlavy, když tabletka nebyla po ruce. Ale, ťuk ťuk ťuk, nebyly jiné příležitosti. Jaké máte zkušenosti s čípky vy? Víte vůbec, jak se používají? To není tak blbá otázka, jak by se mohlo zdát. Na přednášce totiž zazněla i tato historka:

Tatínek s dítětem na pohotovosti, maminka kdesi na služební cestě. Dítě má zánět středního ucha, lékař mimo jiné předepisuje čípky proti bolesti. Za nějakou dobu nešťastný tatínek telefonuje, že nezabírají. Doktor se ptá, kolik jich nemocnému podal. Prý čtyři. To je ale málo, musíte víc. Když on už od nich má to ucho celé umatlané...

Takže až někdy od doktora dostanete čípky, sedněte si na bobek a šup s nima do zadku.