Před chvílí v TV skončil dokument o Michaelu Jacksonovi. Je mi toho přerostlého dítěte líto. Člověk v jeho situaci nemá šanci na šťastný život. Každý se z něj snaží urvat senzaci a výjmkou nebyl ani autor tohoto dokumentu, který se ze všch sil snažil vypadat seriózně. Nakonec se také prozradil, že je stejný jako všichni ostatní. Jednoho dne jsem s překvapením zjistil, že se mi líbí některé Michaelovi písničky (ty svižné jako Jam nebo Dangerous, pomalé slaďáky rád nemám), je mi úplně jedno, jaká je pravda o jeho tváři nebo o matkách jeho dětí. Zrovna tak je mi špatně z toho, jak se pořád dokola vytahuje údajné zneužívání. Já jsem jako malý také spal s mámou, tátou i všemi prarodiči v jedné posteli (ne všichni dohromady, hezky postupně :-)) a kdyby Jacksonovi byli přátelé mých rodičů, spal bych třeba i s Michaelem. No a co? Vzpoměl jsem si taky na Björk, která říkala, jak je jí špatně z fanoušků, kteří jí píší, že ji milují. Jak nechápe, že něco takového můžou psát, když jí vůbec neznají. Já miluju její hudbu.