Barcelona - Vyhlidkovy let

Let do Barcelony byl zatim rozhodne ten nejhezci, jaky jsem zazil. Kdyz jsme nabirali vysku, byl videt stin naseho letadla, ktery se mihal krajinou, postupne se zmensoval, az zmizel uplne.

Po chvili se sire ceske lany promenily v mala nemecka policka. Ta se postupne zacinala vlnit, az se z nich presne v dobe obeda zdvihly Alpy se zasnezenymi vrcholky a vesnickami i mesty v udolich.

Mozna, ze ten obr v dalce byl Mont Blanc. Jen co Alpy zas ustoupily, objevilo se more. Jedno zjisteni mi opravdu temer vyrazilo dech - Azurove pobrezi je skutecne azurove! Kdesi dole na modromodre hladine za sebou titerne lodicky nechavaly bile cmouhy a kdyz pevnina zmizela z dohledu, nebylo vubec poznat, ktera modra je jeste more a ktera uz obloha. Nikde nic jineho nez tahle barva nebylo. Jak jsme se blizili ke Costa Brava, more tmavlo a zacaly ho zdobit bile hrebeny vln.

A vse to zakoncil nadherny prelet nad Barcelonskym pristavem, kde vsechen peclive srovnany naklad a zaparkovane kamiony tvorily pestrou mozaiku pripominajici vic stavebnici nez skutecnost.

Z te vysky se zda vsechno, co se deje na zemi tak nepodstatne; asi je to tim nadhledem, ktery tam clovek ma. Jen je skoda, ze letova hladina je 11000 m, to je trochu moc. Idealni vyhled je tak ze 6000