Voda z mistniho vodovodu je hnusna a navic tepla. Doma mame v kohoutku vodu dobrou a studenou, takze par dni po prijezdu jsem z toho byl celkem nestastny, ale zacinam si pomalu na zdejsi pomery zvykat. Nejkrasnejsim okamzikem kazdeho dne je tak chvile, kdyz prijdu odpoledne domu, nalozim sklenici plnou ledu a zaliju Pepsi. Pak si blazene sednu na balkon, vezmu neco k zakousnuti a pozoruju cvrkot dole na ulici. A poprve za cely den se doopravdy napiju. Ne, to neni reklama, ale hola skutecnost. Pepsi ale nemuzu pit porad a tak nejhorsi chvile byly do doby, nez se mi podarilo sehnat ovocny koncentrat, kterym bych odpornou chut vody aspon trochu prebil. V normalnich obchodech se tady nic takoveho moc nepestuje, ale Cinani v El Ravalu maji vsechno. Mam tedy dva litry koncentratu. Kdyz jsem ho ochutnal poprve, okamzite me napadly dve slova - anorganicka chemie. Musel jsem se naucit najit takovy pomer redeni, pri kterem jsou pachuti vody a stavy v rovnovaze a pak je to docela OK. Take jsem zjistil, ze 5 litru balene vody stoji asi 0,60!, takze take pripadne reseni. V Praze jsem take zvykly nosit v batohu lahev s vodou a cely den upijet. To jsem zde musel temer opustit. Batoh na zadech totiz znamena behem chvile zada cela promocena potem a tak ho nosim jen kdyz je opravdu nezbytny. Vetsinou si vystacim s kapsami a na fotak mam super pouzdro pres rameno. To je mozne jen diky tomu, ze kohoutky s vodou jsou zde na ulici skoro na nazdem rohu. A jake bylo moje prekvapeni, kdyz na Passeig de Grácia byla voda v teto kasne dobra nebo aspon bez zretelne pachuti a i celkem chladna. Treba mi to pomuze so tady na vodu nakonec zvyknout. Fotogalerie: Vodovodní kohoutek na ulici [foto.denicek.net/2004- bcn/more-a-montjuic/more-a-montjuic-18.html]