Argumenty počítačových hráčů

Jediný pádný argument, proč hrát na PC hry je podle mě ten, že je to skvělá zábava. Další, nad kterým se v dobách slávy adventur dalo přimhouřit oko je, že se při tom učí angličtina. Kdo ale hraje Kanutr Strajk, byť na mezinárodní úrovni, mě o zlepšování cizího jazyka zrovna nepřesvědčí.

Nejvíc se bavim, když se začne mluvit o zlepšování reflexů a postřehu. Vím dobře, o čem mluvím. Sám svého času hraním strávil spoustu večerů a tyto argumenty jsem na otázky po smysluplnosti vytahoval přesně ve chvíli, kdy jsem se cítil zahnán do kouta a nic lepšího už nezbývalo (např. u českých akčních her). V souvislosti s rekordem v permanentním hraní jsem na BBC slyšel rozhovor s organizátorem akce, který se stočil i na toto téma. Překvapilo mě, že si za ty léta hráči nedokázali vymyslet něco lepšího nebo aspoň statečně nepřipustili, že hrají jenom proto, že je to prostě baví víc než čtení nebo učení.

Dobrá zpráva je, že většinu z nich to s přibývajícím věkem přejde. Příjemný vedlejší efekt je, že se dramaticky sníží jejich požadavky na hardware. Špatná zpráva je, že při psaní těchto řádků jsem si znovu uvědomil závažnou skutečnost: sakra, stárnu, už existuje generace, která je mladší než já.