Tak dneska jsem poprvé zkusil patologii. Po mikroskopech, kde naštěstí není žádný větší zádrhel jsem se záhy octl u sekretářky v kanclu na potítku. Ráno mě nijak zvlášť nenapadlo uvažovat, že bych to mohl zvládnout. Přeci jsem tomu zatím nevěnoval, kolik je třeba. Jenže s termínama je to zas tak, že už nešlo se z toho vykroutit a bylo by to i zbytečné. Šel jsem si v podstatě pro datum. Jenže otázky, které jsem táhnul situaci trochu obrátily: Hybidizace in situ, typy sond a jejich využití. Poranení mozku a míchy Cystická fibróza Nádhera. Začal jsem si říkat, že by to mohlo klapnout a že ta pravděpodobnost teď není zas tak malá. První otázka v pohodě. Třetí by byla taky, to vím jistě. Dobře šla i ta druhá až do chvíle, než jsme se dostali k difúznímu axonálnímu syndromu. I ten by mi profesor odpustil, ale už se to vezlo. Pak už jsem nevěděl ani věci pomalu pro středoškoláky. Řekl mi, že jsem chytrej, že si to jen holt musim doplnit, což na druhou stranu potěší, ne? Kdybych to dal, byla by to klika jak prase a nespravedlnost jak kráva vůči ostatním vzhledem k tomu, co jsem vážně uměl. Na druhou stranu jsem to měl na dosah ruky... Tak smůla nebo štěstí?