Před zrcadlem

Znám jednu holku a s tou se nedá mluvit jinak, než že stojíte před bílou stěnou. Dost často se s ní dostávam do kontaktu v místnosti, kde je zrcadlo a ona se vždy postaví tak, že stojí čelem k zrcadlu. Mluvit s ní v takové situaci je hodně náročné. Nikdy nevím, jestli jí mám praštit, smát se jí a nebo prostě jen odejít a ignorovat jí. Když s vámi totiž mluví, tak se třeba první 3 vteřiny dívá na vás a pak se celou dobu prohlíží v zrcadle. Sem tam si ještě prohrábne vlasy... V metru to je to stejne, čumí do dveří. Myslel jsem si, že když si sedneme, bude to lepší, ale chyba lávky. Sedl jsem si tak nešťastně, že za mnou byla ta skleněná stěna (nové metro) a ona se v ní viděla. Nevím, co to je za úchylku, ale normální mi to nepřijde.