Projížďka na koni

Na koni jsem naposledy seděl někdy ve školce, když jsme byli na exkurzi v JZD a objel jsem si jedno kolečko kolem dvora. Nepočítám ale poníky v takové té ohrádce někde na pouti, na kterých jsem se také několikrát svezl někdy v mladších školních letech.

Možnost sednout si na opravdického, velkého koně se ale naskytla na Mallorce. Vyfasoval jsem nádherného bujného hřebce (znalci by možná řekli, že starou vypelichanou herku, ale přeci si to nenechám kazit, ne?) jménem Bali nebo Vali, to jsem vzhledem ke shodné výslovnosti počátečních písmen obou variant nerozluštil, a vyrazili jsme.

Husím pochodem, jeden kůň za druhým. Zvířata vůbec nevnímala kopání do slabin, tahání za uzdu, nic. Prostě následovala toho před sebou, naučená, že je úplně jedno, co tlustý Němec na jejich hřbetě provádí. Chvliku mě to bavilo i takhle, představoval jsem si, jak se proháním tryskem zvlněnou krajinou, ale moc dlouho se obelhávat nešlo. Musel jsem koně nejak přesvědčit, aby začal spolupracovat.

Ze začátku marně, ale postupně se začínalo dařit, až se mi dostatečně podařilo vydobýt si jeho repekt a začal jsem se prohánět kolem ostatních. Nevýhoda byla, že doprovod z farmy si myslel, že Bali se splašil a neposlouchá a snažili se ho usměrnit zpátky. Přitom to bylo přesně naopak, dělal přesně to, co jsem mu naznačil. Takže to byla také trochu vzájemná psychologická přetlačovaná, jak že se to pojede.

Projížďka byla dlouhá tak akorát, aby mě navnadila a já dostal chuť zajezdit si na koni doopravdy, kudy chci a kam chci a dát si výpravu třeba napříč Mallorcou. No, kdo ví, možná jednou, to by se mi moc líbilo! Zkušený jezdec by naším pidivýletem určitě pohrdnul, ale pro někoho, kdo seděl na koni v podstatě poprvé v životě, super zážitek!