Minulé uterý jsem měl promoci. Je to věc, bez které bych se asi obešel, ale rodiče si to, zdá se, vychutnávali. Babička tam bohužel být nemohla a tak štěstím brečela jen máma. Já se mezi tím, co ona zažívala pocit štěstí, potil jednak vedrem a jednak stresem abych místo "slibuji" neřekl třeba "přísahám" nebo nedej bože "přijímám". Taky je nutné se soustředit na správné pohyby, abych šel "stylish enough" :-) před všemi těmi rodiči a abych se klaněl ve správném pořadí celé akademické obci. No prostě ceremonie jak blázen, ale zvládnul jsem to a už mám diplom. Jen škoda, že ho zkazili a mám uvnitř napsané jiné předměty, než jsem dělal.