AV ČR spustila plnotextovou databázi české poezie 19. století. Z frekvenčního slovníku vyplývá, že ve století panslovanství a páry si naši poetové nejvíce oblíbili podstatná jména srdce, duše a život. Není to nádhera? A jaká to asi jsou slova za století minulé? Slovesa stát, chtít, znít a ležet (pokud pomineme být a mít jsou svým převažujícím pasivním nábojem trochu zklamáním. Například z milovat, jásat nebo běžet bych měl větší radost :-) Takhle se mi do mysli vkrádá otázka, co Mácha, Neruda, Vrchlický a spol. vlastně chtěli víc - znít či raději stát nebo dokonce ležet? P.S. - A nechytejte mě za slovo, že stát a ležet se vůbec nevylučuje. I když - to je možná pravá podstata věci:-)