Postřehy běžného dne

První postřeh jsem učinil na autobusové zastávce, kam se hrnuly holky z nedaleké střední školy (učňák tuším). Většinou je dost náročné je poslouchat, protože pořád nadávají a slova "p*ča" a "vole" jsou většinou nejfrekventovanější slova vůbec. Jo, pravda, sousloví "ty jo", "no jasně", "tak to je hustý" a "hustě ty voe" jsou taky dost časté. Většinou na sebe ale tyhle sousloví nenabalujou žádnou informaci. Omezují se třeba jen to, že jedna holka řekne: "ty jo" a druhá jí na to odpoví "no jasně". Advanced rozhovor je pak za použití všech zmiňovaných slov. Rozhovor takového hloučku pak může vypadat třeba takto:

první : "p*čo"
druhá : "ty jo"
třetí : "vole"
čtvrtá : "hustě ty voe"
zase první : "tak to je hustý"
zase čtvrtá : "no jasně"

Většinou ještě důležitě potahují z cigaret a tváři se že přesně ví o co jde (asi to fakt vědí). Pro nás ostatní to je většinou neproniknutelná šifra, ale dneska k těmto slovům byl i příběh. Jedna jakási nepřítomná "p*ča" měla rande. Prej se na něj dost těšila a vkládala do něj naděje, či co. Chtěla prý zabodovat. K všeobecnému uspokojení všech těch holek zmiňované rande, zmiňované "p*če" nevyšlo. Tak to jsem byl hnedka od začátku své cesty o něco bohatší. Tohle nevědět...

David mě upozornil ještě na příspěvek Lukáše Mižocha, který má úzkou souvislost. Jak je vidět tenhle fenomén není jen na naší zastávce.

Při cestě zpět jsem narazil na reklamu firmy RAILREKLAM. Jak jsem to tak četl, tak na mě vybaflo slovo klam. Nikdy jsem si toho nijak nevšimal a nevedl jsem to v patrnosti, ale teď tam na mě úplně jasně koukalo, že slovo reklama má jako základ slovo klam. Nevím proč to tak je, ale je to prostě tak.